• Úvod
  • Odborné články
  • Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 3. část

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 3. část

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů, 3. část

Pokračování článku p. Lubomíra Zemana ze dne 28.07.2016.

2.3 Pachové zkoušky

Pojmem zápach je možné z hlediska čistě jazykového vyjádřit skutečnost, že daná věc má pach nebo vůni, tedy že není vjemově neutrální. Pachem se podle normy ČSN ISO 5492:1999 Senzorická analýza - Slovník rozumí organoleptická vlastnost vnímaná prostřednictvím čichového orgánu při čichání určitých těkavých látek. Je to smyslová informace o chemickém složení aerosolu nebo plynu.

Jednou z hlavních vlastností pachů je schopnost se v okolním prostředí rozptylovat, přičemž na pohyb částic působí jak vnitřní, tak i vnější síly. Kynetické síly závislé na těkavosti látek působí krátkodobě a jsou z pohledu své velikosti zanedbatelné. Mnohem důležitější je síla vyvolaná teplotou materiálu, z něhož jsou molekuly pachu emitovány ve vztahu k teplotě okolí. Čím má výrobek vyšší teplotu, tím je množství odtržených - emitovaných - molekul větší a tedy je v okolním prostředí i více pachových molekul.

Citlivost k pachům, které jsou obvykle vnímány ve smyslu negativním, je individuální -netrénovaný člověk rozpozná cca 4 000 pachů, trénovaný až 10 000. Ženy jsou schopné vnímat některé pachy mnohem citlivěji než muži. Uvedené konstatování platí například pro formaldehyd.

Z uvedeného vyplývá, že pro senzorické hodnocení, což je i náš případ, je důležitý výběr hodnotitelů, včetně jejich zaškolení a výcviku, který je možno provádět podle normy ČSN ISO 5496.

Naše schopnost rozlišovat pachy není doprovázena bohatým slovníkem názvů, které by je popisovaly. Dosud neexistuje jasná shoda na tom, jak fenomenologicky popsat kvality různých pachů. Vzhledem k množství a různým kombinacím látek ve směsích není možno reálně vytvořit databázi jednotlivých směsí pachů. Navíc je vnímání pachů a obtěžování zápachem ovlivňováno i řadou psychologických a socioekonomických faktorů.


Důvody hodnocení pachu jsou dva:

- prvním jsou subjektivní pocity, respektive jízdní komfort

- druhým objektivní riziko - možná toxicita  


Zdrojem pachu mohou být:

- těkavé látky jako pozůstatek z výroby konkrétního dílu-to je nejčastější zdroj původu-formaldehyd z výstřiků z POM, zbytky lepidel z vícevrstvých materiálů, zbytky rozpouštědel z laků, degradovaný materiál z nevhodně technologicky zpracovaných dílů-vysoké teploty, vysoké smykové namáhání, apod.

- produkty z činnosti mikroorganismů a plísní-důsledek nevhodného skladování dílů před montáží nebo z klimatizace automobilu - tyto pachy nejsou předmětem pachové zkoušky

- kontaminace výrobku látkami vylučujícími pachy-látky chemické i mikrobionální - nevhodný způsob skladování nebo během transportu


Vlastnosti uvedených látek mohou být vyjádřeny pomocí čtyř veličin:

- koncentrace - aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu

- intenzita - subjektivní vjem vnímaný člověkem

- charakter - vyjádření pocitu hodnotitele

- hedonický přístup - pach je příjemný/nepříjemný

Emisní a pachové chování termoplastů v interiérových výstřicích automobilů  
  

Pachová zkouška se obvykle skládá z několika kroků:

1. Výběr podmínek zkoušky-simulace reálných podmínek

- volba nádoby, vaku, komory, do které bude hodnocený vzorek uzavřen - nádoba musí těsnit, nesmí být kontaminovaná a musí být inertní vůči obsahu

- zvolení vhodného poměru velikosti nádoby k velikosti vzorku-nutno vzít do úvahy skutečné poměry v interiéru vozidla

- volba klimatických podmínek uložení vzorku v nádobě-teplota, doba uložení, vlhkost - závisí na umístění dílu v interiéru a jeho možnosti působení vnějších podmínek - například díl je vystaven přímému slunečnímu záření, díl může navlhat, apod.

- simulace procesu tepelného stárnutí - působení zvýšené teploty - hodnocení před působením teploty a po určené době kontaminace zvýšenou teplotou

- simulace procesu klimatizace  -zahřívání vzorku, vystavení vzorku proudu vzduchu, omývání vzorku destilovanou vodou a odběr emisí z vody - hodnocení pachu vody

2. Uložení vzorku do nádoby s podmínkami podle bodu 1

3. Hodnotící porota - počet posuzovatelů pachů by měl být minimálně tři, lépe je pět a více -posuzovatelé by měli projít školením a výcvikem pro zajištění jednotnosti vnímání intenzity pachů, včetně rozlišování pachů, respektive jejich identifikace

4. Získání a vyhodnocení vjemu

- pachová zkouška je svým způsobem velmi jednoduchá – jedná se o přičichnutí ke vzorku po otevření nádoby podle bodu 1

- hodnocení se provádí podle stupnic hodnotících:

   - intenzitu pachů-obvykle se jedná o 6ti nebo 10ti vzestupnou škálu - stupeň 1 = nejnižší intenzita

   - hedonickou příjemnost nebo nepříjemnost pachů-hodnocení zahrnuje osobní pocity posuzovatele

   - kombinace obou stupnic

- obě hodnocení vycházejí ze zkušeností posuzovatelů, případně s porovnání s referenčním standardem

- dalším možným způsobem hodnocení je hodnocení pomocí senzorického profilu nebo-li popisu pachu, například:

   - štiplavý, dráždivý - formaldehyd; aromatický - zbytková rozpouštědla, sladký, kyselý, zkažený, rybí, prašný, po hoření, atd.

5. Záznam výsledků od jednotlivých hodnotitelů a jejich vyhodnocení


3. ZÁVĚR

Z výše uvedeného je zřejmé, že problematiku emisí a pachů v interiérech automobilů je nutno řešit již v počátečních úvahách designových a konstrukčních, kdy správnou volbou nekovových materiálů je možno problematiku výrazně ovlivnit, respektive snížit možnost emisního chování materiálů, včetně omezení jejich pachů.

Kromě konstrukčního přístupu k minimalizaci emisí a pachů - vhodný výběr materiálů - je nutno, v případě problémů, prověřit i celý výrobní řetězec - od použití vhodného materiálu a jeho správného skladování, přípravu materiálu před vstupem do plastikační jednotky vstřikovacího stroje - aditivace, sušení - vlastní zpracovatelský proces - teploty, smykové namáhání při přípravě taveniny, konstrukce formy - smykové namáhání, lokální přehřívání materiálu v tvarové dutině, až po operace navazující na hlavní tvářecí operaci, jako například lakování, kašírování, apod., včetně skladování hotových výrobků, jejich expedici a dopravu do montážního závodu.

1. část »

2. část »

  • autor:
  • Lubomír ZEMAN, PLAST FORM SERVICE, s.r.o., foto: Opel


    Mohlo by vás také zajímat



     

    Nejnovější inzeráty

    Nejbližší výstavy a semináře

    Plastikářský slovník